Jaroslav Beneš - loštický řezbář  a dřevorytec

 

     Umělecký řezbář věnující se tvorbě dřevěných betlémů. Široké veřejnosti je znám díky svému unikátnímu dílu, stále se rozrůstajícímu loštickému betlému. Raritou betlému je mimo jiné to, že už několik desítek postaviček v něm představuje autentické postavy nejen z Loštic či jejich blízkého okolí, ale i vzdálenějších míst Moravy.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

   Dobrý den, pane Beneši, přišli jsme Vás požádat o rozhovor. Jsme členy Spolku Moravských karavanistů z Loštic, Pavel Voslař a Jan Smital.

 

   Mistře jak jste začínal jako řezbář od útlého dětství, kde jste vyrůstal?

  Od svého dětství jsem začal vyřezávat polínka za kamnama doma v Mohelnici. Naši rodiče topili v kamnech jak to bývalo v kachlákách a já jsem za těma kamnama bral z koše polínka a ořezával jsem ty polínka a dělal jsem panáčky, zkoušel jsem co to dřevo vydrží a co vydržím já. A potom se to rozrůstalo, že jsem potom ve školních letech už v té době začal dělat různé věci z překližek tenkrát to letělo lupénkovou pilkou, chodil jsem do modelářského kroužku k panu Slámovi, co potom on tady u mě vystavoval dalo by se říct, že jsem mu zase mohl vrátit tu jeho péči.

   Jaký byl Váš první řezbářský nástroj? Jaká byla první vaše figurka?

  První řezbářský nástroj byl kuchyňský nůž ten jsem si potom přivlastnil a naši si museli koupit nový. A první figurka vznikla já nevím tak nějak abych to řekl, až už to vypadalo tak nějak v sedmé třídě na základní škole. A navíc mi jsme měli okna do ulice do Vodní ulice mnozí ví, že jsem tam vyrostl  v Mohelnici a já jsem si z toho okna udělal tak trošku výlohu to si pamatují mnozí lidé, a tam jsem začal vystavovat ty svoje věci. Abych se i trochu nabíjel byl jsem schovaný za záclonou a pozoroval jsem jak se lidem líbí. A to mě hrozně nabíjelo, to bylo ono to je potřeba aby vám to někdo pochválil tu prácu aby někdo řekl ježíš kdo to dělal je to moc hezký a tak dál. To tam vzniklo takový to jiskření mezi lidma a mnou. A potom teda jsem se dostal do spolku výtvarnýho v Mohelnici to vedl tenkrát tuším pan Kotrle byl tam pan Josef Beránek, bylo jich tam víc těch mohelničáků a oni mě přibrali do toho spolku výtvarnýho, to se jmenovalo ty výstavy člověk a volný čas. Tam jsem velice rád chodil s nima jsem vystavoval a to bylo další kdy jsem se dostal na další úroveň k temhle lidem.

   Mistře kdy padl nápad vytvořit loštický betlém s významnými osobnostmi z loštic a z blízké i vzdálené Moravy?

  Nó, tak to bylo když jsem tady v Lošticích koupil dům, kde bydlím dodnes a jednou jsem se vzbudil, že já musím ze svého domu udělat ateliér a ukazovat lidem co teda dělám a nato jsem začal jezdit po těch betlémech v Třebechovicích pod Orebem na různých výstavách betlémů, mě to hrozně nadchlo jednak i mohelnickej betlém velkej žejo, kterej už jako kluk si pamatuju, když jsem tam chodil ministrovat, kterej vytvořil vlastně pan Nedomlel ze Starýho Města a pokračuje jeho syn. Tak, že  loštickej betlem začal vznikat vlastně až když jsem tady na tom baráku zůstal a prostě jsem si řekl, že tady založím betlém ale ten betlém jsem měl v úmyslu vlastně půjčovat do kostela a já jsem ho nakonec tady udělal a byl tady se mnou pan Herzig malíř z Dubicka, který se mnou tady vystavoval své obrazy, že to byl semnou takový zakladatel betléma, že teda budeme dělat výstavy ale pro sousedy pro okolí a z práce, vniklo tak vlastně nějak nevině, že bylo třeba 15-20 figurek, že jsme to tady dali na plot, že tady bude betlém a že tady z těch dvou ulic se lidé přišli podívat, já říkal Petře je to škoda budeme pokračovat dál a on teda nadával, že to nebude mít žádnou cenu já říkal né nesmíme se vzdát a já jsem to začal rozšiřovat a začal jsem dělat figurky a to vznikla první figurka loštickýho zpěváka na kúru v Loštickým kostele pana Švarce, kde jsem chodil jako vždycky na mšu a ho jsem si vždycky prohlížel a říkám, já bych ho mohl zkusit udělat jako figurku do tohoto betlému. A on aniž by něco tušil ani jsem si ho nenechal fotit tak jsem vzal špalík dřeva tenkrát a začal jsem ho z hlavy tak nějak dělat na to abych ho dodělal samozřejmě jsem potřeboval ten model vidět tak si představte, že jsem si vzal dláta do kostela jak byla na hrubo ta figurka a když bylo kázání tak nikdo nic nevěděl jen varhaník se díval co dělám a já roztáhl dláta, on tam stál pan Švarc a nic netušil on byl trochu nahluchlej a jsem si ho tak z boku ten nos a všechno pěkně udělal. Pak jsem mu tu figurku ukázal, no on říkal jestli bych mu ji neprodal a já mu řekl, to je první figurka do betléma. To jsou takové krásné vzpomínky. A pak už to jelo ale pak už jsem si je nechal fotit lidi různě aby to trochu vypadalo.

   Koho jste z významných osobností Loštic a Moravy ztvárnil ve vašem betlému?

  Každá figurka je svým způsobem jak člověk originál, protože když to je člověk kterej to je tak vlastně je originální něco pro to město uďál to se fakt nedá říct významný. Nejvýznamnější, že jsem se rozhodl udělat ty starosty, tak že jsem začal od toho inženýra Škodu, že potom já jsem nezačal od pana Vintrochy to jsem začal od pana Škodu inženýra to byl první starosta co jsem udělal pak byl doktor Lolek a teď je tam vlastně starostka paní Šárka Havelková Seifertová.  

   Mistře je všeobecně známo, že spolupracujete s významnými malíři ze širokého okolí můžete nám říci s kým spolupracujete?

  Jak říkám první malíř s kterým jsem začal hodně spolupracovat a ten tady vystavoval a dokonce portrétoval zde nebo portrétuje dodnes je Petr Herzig z Dubicka s ním mě tenkrát vlastně seznámil farář, kterého sem přivedl a říkal tady je podobnej člověk výtvarnýho cítění  jak ty a tak jsem říkal, že začneme něco podnikat, pak se k nám přidal nebo jsme oslovili Pavela Taťouna, Juliju Olešovskou, která tady učí výtvarnou výchovu pak je tady Andrea Foltová, která se odstěhovala ale je loštičanka a je tady paní Geislerová takže ja nás tady víc třeba je tady fotograf Radek Opluštilů, kterej tady vystavuje každej rok je tady keramika Jana Valouchová a já nevím koho bych tak ještě vzpoměl, byl tady s náma pan Řmot třeba kovář kterej už dneska nemůže dělat ze zdravotních důvodů ale je velice oblíbenej občan i jako řemeslník, kterej vyučoval další kováře v Žádlovicích na zemědělské škole.

   Mistře jaké jsou vaše plány do blízkého budoucna, kdo bude další postavičkou ve vašem betlému?

  No a to je to co já nikdy nemůžu říct kdo bude protože to se strašně mění něco se nějaká událost se stane během roku, třeba já vám řeknu takovej příklad, tady proběhl takovej beran přes Loštice a potom se tady tudy vracel a honili ho hasiči a já jsem tam zaznamenal přímo toho pana Saparu jak ho nahání ten beran, postavil se mu do cesty a milej beran jak je milej na obrázku tak ho nabral, takže to jsou situace který jsou třeba i pro mě vtipný já jsem to zachytil do toho betléma tady tím způsobem jsem vytáhl taky ty hasiče, že mají takový věci nejenom hašení ohně ale nahánění zvířat a různý věci. Protože mám hasiče rád je to svým způsobem obětavá funkce a vždycky říkám je je ve městě potřeba a v každý dědině takže jsem udělal velitele hasičů pana Josefa Pokorného který tady zalévá oheň to bylo právě těžký jak ho zase udělat jak chcete udělat hasiče v betlémě vono to je fakt těžký, takže jsem začal přemýšlet tak říkám sakryš vždyť je tam pan kovář, kterej tam kuje do něčeho a tam lítaj jiskry od toho, tak jsem tam uďál Josefa jako velitele hasičů s džberem, že to zalívá a bylo to vyřešený ten už nemůže být nikde. Tento Josef Pokorný velitel hasičů nemůže být v jiným místě jak u toho džberu. Jinak z Moravských figur je tam třeba Frištenskej zajímavej litovelák, Eskymo Welzla tady vidíte, že na Moravě je spoustu lidí, že ta Morava opravdu je sice malá jak oni říkají ale je tady spoustu chytrých lidí vzdělaných lidí silnejch jak byl ten Frištenskej, tady k tomu Frištenskému vám řeknu takovou příhodu krásnou, že tady existuje ještě občan kterej byl tehdá malej kluk a když se ten Frištenskej tady někde pohyboval a chtěl jim tady udělat takový to vystoupení tak měl v kapse takový hřebík ten vytáhl a ohnul ho do tvaru srdíčka já ho tady mám kopiju prostě ten člověk opravdu žije ten má ten originál a podle toho jsme tepelně ohnuli řebík do podoby jak je ten originál. Pak je tady největší chlap na Moravě obr Josef Drásal z Chromče okres Šumperk tak vidíte zase Morava, Eskymo Welzl zase Morava. Ten Eskymo Welzl zdatný zámečník jo jako vyučenej i když někteří lidi o něm říkali, že byl hulvát no tak každej svým způsobem je uletěnej a von zas sem tam plivnul na chodník, protože kouřil trabuka to se o něm vědělo ale uměl velice pěkně vyprávět, kyž se dostal mezi eskymáky má knížku vydanou a hlavně vemte si, že když moravák přišel mezi eskymáky a zdokonaloval jim pastě i na medvědy a udělal jim různé zlepšováky když to řeknu a oni si ho tak oblíbili, že tady vidíte moravák se stal velitelem eskymáků a tam i zemřel takže to je pro mě taková figurka, která v tomto betlémě by měla být. Dělám normální občany a nejdu za hranice Moravy. Často mě osloví někdo třeba až z Čech, bohužel i když něco dobrýho udělal tak já jsem to pojal jako moravské jako takovou vzpomínku na Moravu a na Loštice. Takže další koho bych tam vzpomněl třeba přemýšlím Roman Smetana, kterej je taky moravák, olomoučák, je to první politický vězeň v tomto režimu, když ho chtěli zavřít na tři roky za to když je teda demokracie tak proč ho chtěli zavřít na tři roky za to, že namaloval tykadla on neudělal ani žádnou sprosťárnu, že by namaloval něco sprostýho jen jim namaloval na čelo tykadla. Proto jsem ho zde udělal jako jedinýho brouka s jeho podobou kterej má tykadla a nese smetanu. Je zde třeba Jaroslav Wikrent, který nám neodešel z Moravy do Prahy zůstal na Moravě i za cenu, že třeba tady nedosáhl jako kdyby šel do Prahy jak oni říkají tak se z něho stane ještě větší celebrita ale protože to jsou lidé, kteří mají rádi tuto zem naši moravskou tak zůstali zde jako Wikrent, Pavel Novák, a podobně. Pavel Novák je zde taky zpodobněn jistě víte, že do poslední chvíle i když byl těžce nemocnej tak zpíval, já si to pamatuju dětem chodil dělat vystoupení a proto jsem k té jeho figurce taky na ruce na jednu ruku vyřezal srdce na dlani z kterého vychází houslovej klíč. Jinak je tam taky Karel Kryl další moravskej moravská celebrita, která sem patří na Moravu a tak dále.

 

   Mistře a jak to je s Liškou Bystrouškou

  Liška Bystrouška, která patří sem přímo do Loštic k lošticům tady jsou stezky lišky Bystroušky. Liška Bystrouška se neodmyslitelně patří, ta se vlastně dostala k Brnu trochu omylem. Původ té lišky Bystroušky, je že Stanislav Lolek malíř, kterej ji vůbec způsobil prvními skycemi naskycal, když chodil k panu Kořínkovi na Veselí na vzdělání kolem lesa, které ho učil zvěř milovat ctít a mět rád lesy a tak, takže tam k němu chodil a on mu vyprávěl, že tady v tom okolí žije liška velice chytrá lítá po lese v kozačkách, čepice sebere zemědělcům co se jí libijó a ještě krade potvora zabíjačky, takže vleze třeba do špajzky, byla několikrát viděna, že táhne kýbl se škvarkama třeba jó, jetrnice a podobně děda mi to vykládal, děda a táta pocházel z Vranové Lhoty všecko co mě dovezli z pouti vždycky říkali, potkali jsme lišku Bystroušku. Když jsme nechtěli jest chleba kterej byl již takovej natvrdlej tak vždycky bábi říkala sakryš děcka snězte to vždyť nám to dala liška Bystrouška to má kouzelnou moc a my jsme najednou ten chleba snědli a nemusel nás nikdo pobízet. Tak to jsou takový krásný vzpomínky ale teď vám chcu říct jak se ta liška Bystrouška zatoulala k Bílovicím, takže pan Lolek, když vyrůstal v tom Páloníně tak si tam právě dělal ty skyci, pak to nechal někde ve složce ty perokresby o té lišce jak krade měl ji několikrát namalovanou s těma pytlama, já jsem jí tady vyřezal třeba jak kradla v JZD v Lošticích tak má pytel a na tym má JZD Loštice. Já to beru tak trochu sportovně ze srandy. No ale zkrátka oni k němu tenkrát přišli oni už ho znali Frombergr ten nakladatel s tím Těsnohlídkem prostě ho navštívili a říkali nemáte něco do lidovejch novin nějaký kresbičky potřebovali by jsme něco na pokračování a on říká to jsou ty krásný náhody on říká já tady teď nic nemám já bych musel něco namalovat ale nemám čas a oni když odcházeli odněho z atelieru tak zakopli o tu složku ta se otevřela a tam viděli lišku jak krade omotaná klobásama no a oni povídali, to by se nám hodilo to je vono jenže tenkrát nebyly žádná autorská práva tak on řekl víte co když se vám to líbí vemte si to ale von měl aspoň říct jednu větu víte tenhle seriál těhle lišek musíte napsat, že to u nás vznikl a co voni uďáli zase si to uďáli doma oni u Bílovic, že jo a najednou je liška tady a tady je opravdovým domovem a tam má přechodný bydliště já tomu říkám. Ale teďka ještě taková krásná věc, jak se to dostalo k mistrovi Janáčkovi. To je právě, že jak to chodilo potom v těch lidovejch novinách tak to přišlo až do toho bydliště teho Janáčka na teh Hukvaldech a tam poklízela nějaká paní, poklízela v bytě a otevřela tam lidovky on seděl za klavírem údajně tak to znám z těch knih a vyprávění a ona se začala smát, protože tam viděla krásně namalovaný a Leoš  se tak podíval od toho klavíru říkal čemu se v těch novinách smějete můžete mi to půjčit a dal si to do toho pultíku no a mistr začal klapat na klavír, když to řeknu skládal to o té lišce a vznikla opera, která se hraje na všech světovejch scénách. Tak tady vidíte jak se naše liška od Loštic zatoulala až k tem Bílovicím.     

   Mistře víme, že jste byl navržen na osobnost Moravy 2016, co to pro vás znamená a jaký postoj zaujímáte k otázce moravanství.

  No já říkám, že mám Moravu rád a už to když vemete tu píseň Morava krásná zem tím je řečeno všechno. Nemusíme říkat, že každej má mět rát svou zem, kde se narodil i když tady se trochu vytratila ta hanáčtina protože jsme nebyli tak vychovaní přímo, že bych mluvil hanácky ale je to tady, patříme sem a měli by sme svou zem bránit a proste proto něco dělat ať je to tím uměním nebo tak. Ale ještě jste se ptal kolem té Moravy na neco jiného Ptal jsem se na moravanství. Ano to já mám takové svoje recesní věci občanku recesní kde mám napsaný jak vy říkáte národnost moravská - hanácká no třeba nebo říše velkomoravská na obálky a když to lidem přinde tak si toho považujó a ti co majů tu Moravu opravdu rádi, když jim tam dáte takový razítko s tím naším znakem té moravské orlice tak to pro ně něco znamená a tam už to je vidět jak se člověk k tomu zachoval. Ale také jste se ptal co říkám, že jsem byl navženej na osobnost Moravy, je to takový dobrý popíchnutí abych v tom pokračoval. To nejde o to jestli to dostanu tu první cenu nebo jestli budu zvolenej jako moravák první ale de o to, že mě tam vůbec někdo navrhl, toho si velice považuju to má pro mě jakou si sílu, že už si mě někdo povšiml tím dali najevo, že už pro tu Moravu něco dělám, že mě navrhl. Není to vo té ceně já neříkám, že bych ju musel mít první to v žádném případě ale vážím si toho, že jsem byl vůbec navržen.

  A ještě bych chtěl dodat byl tam dotaz na moravský prapor, tam je důležitý, když je třeba Ciryla a Metoděje nebo dovíjaký svátky proč by měl vyset prapor unie a neměl by vyset prapor obce a našeho kraje Moravy to už tady toto je shnilý, špatný,že vůbec starosta dovolí aby se tam dával nějakej prapor kterej nám někdo vnutil kdežto ten moravskej nám patří ten je nám danej tak to řeknu a tak by to mělo být ale stydím se za to.

 

 

30.11.2016

   Mistře děkuji za rozhovor.

   Pavel Voslař

 

   v rozhovoru jsou použity originální slova pana Beneše v hanáčtině.